Read on Twitter
V Mexiku mají takový velice etický byznys se zdravím turistů. Jak je to s občany nevím, ale doufám, že ti to nezažívají. Já vám prvně řeknu můj čerstvý zážitek, pak vám vysvětlím, proč to tak je.
Jsem v resortu značky Riu. To je síť hotelů, jsem konkrétně v Quintana Roo.
Jsem v resortu značky Riu. To je síť hotelů, jsem konkrétně v Quintana Roo.
Tři dny zpátky jsem se probudila s nadýmáním. Vědomí o zpožděné menstruaci mě přesvědčilo, že jde o běžné PMS, konkrétně tzv. zaražené větry. Průjem během PMS taky nic neobvyklého. Takže jsem ležela na pokoji, v obchůdku sehnala něco na plynatění a doufala, že to přejde.
V noci na včerejšek jsem se při každém pohybu budila bolestí, ale jakž takž jsem to pokaždé zaspala. Ráno začala "běhavka" a hned na to peklo. Křeče a bolesti, které mě donutily jít k zemi. Přicházely ve vlnách, někdy jsem až nemohla dýchat, někdy se mi zatmělo před očima.
Žaludek, střeva, děloha, záda, ledviny, hrudník. Všechno se napnulo v křeči tak silné, že hýbat jsem se nemohla. Jsem tady sama. Sama v Mexiku, nemám tady nikoho, kdo mohl být se mnou. Takže ještě že máme telefony a internet. Píšu mamce, ta je sestra, naštěstí byla ještě vzhůru.
Tou dobou mě samozřejmě chytl panický záchvat. Klidně se smějte, ale já jsem myslela, že umřu. Prostě v té samotě a v bolestech jsem věřila, že se odsud už nedostanu. Mama dávala rady, já je plnila, nic nezabíralo. Až se mi v jednu chvíli rožlo. 3 roky zpět, podobný typ bolesti.
Mnohem méně intenzivní, ale stejná místa, stejný čas před zpožděnou menstruací. Cysta na vaječníku. K prasknutí. Tehda mě odvezla rychlá s podezřením na apendix. Jak zjistili, že jde o cystu, nasadili spasmolytika a analgetika do žíly, tabletky totiž na tu bolest nezaberou.
No takže jsem v Mexiku v hotelu, v křečích mačkám devítku na pokojovém telefonu, volám na recepci, jestli za mnou můžou poslat toho hotelového doktora. Ano, señorita, můžeme, ale bude to za 155 amerických dolarů na místě. Z toho mně chytla další křeč, ale říkám ano, v pořádku.
Cokoliv, hlavně ať mě to zbaví té bolesti. Normálně jsem se modlila ke všem bohům s tím, že se možná trefím do toho, který vážně existuje.
Doktor dorazil za 40 minut. Představil se a jako první mě nechal vyplnit několik papírů, i když jsem sotva udržela propisku.
Doktor dorazil za 40 minut. Představil se a jako první mě nechal vyplnit několik papírů, i když jsem sotva udržela propisku.
Pak se teda zeptal, co mi vlastně je. Změřil mi teplotu, tlak. Prohmatal břicho. "Cysta to být může, ale nemusí, to já takhle nedokážu říct." Fajn, prostě mi pomož, prosím, když už ti platím 3 330 Kč. "Podle mě byste si měla vzít taxi do nemocnice."
A to bylo vše, vzal si mou kartu, já zadala PIN. Předtím vyplnil nějaký formulář, který mám v nemocnici předat, že jim dá vědět, že jsem na cestě, Taxi taky zavolal. Úžasné. Potvrdil mi, že tohle Taxi bere karty. Tak mě tam posadil a od té doby jsem ho neviděla. 155 USD, okay?
Soukromá nemocnice Riviera Maya, 5 minut autem od hotelu, tady se vozí turisti z okolních resortů. Protože berou cestovní pojištění. Taxikáři podávám kartu. "No tarjetas, solo cash." Od bolesti mi lezly oči z důlku, říkám "do prdele, vždyť doktor tvrdil, že berete karty."
"No señorita, solo cash, American dollars." Ty jsem samozřejmě nechala na hotelu, vzala jsem si jen pas a peněženku a kartu od hotelu. V peněžence jsem měla jen 700 v českých. Cesta mě měla v českých vyjít na 162 korun. Ukazuju mu českých 200. Říkám, že je to více.
"No, señorita." Tak přidávám 500, že 700 českých je 650 pesos, ukazuju mu kurz. To už ano, "Gracias señorita, have a nice day." Toto prosím nebyla žádná náhoda. Žádné nedorozumění ze strany doktora, který se spletl.
Tak teda vejdu na pohotovost, dám recepční pas a papír od doktora. Ji zajímá pojištění. Tak jí říkám firmu a jsem poslána vyplnit nějaké papíry, to že se tam svíjím v bolestech a sotva chodím nikoho ze židle nezvedá. Vrátím papíry, recepční říká, ať počkám na sestru.
Vyzvedl si mě Chris, bratr, a vzal mě do boxu. Tam udělal ty samé úkony jako hotelový doktor. S tím rozdílem, že chtěl vzorek stolice. Příjemná záležitost. Pak konečně dorazila doktorka. Musím přiznat, že oba se chovali profesionálně. Tou dobou. Doktorka byla milá.
Provedla opět ty samé úkony, dala mi ty samé otázky, akorát břicho mi prohmatala více. Potom mi přečetla výčet testů, které musí provést, než mi může něco dát. To je pochopitelné. Ať teda počkám, než se všechno může dát do pohybu. Že to bude v pořádku. Odešla.
Za minutu u mě byla paní recepční. "Good morning, miss. Tak jsem dostala seznam vyšetření a testů, které bude třeba udělat. Abychom mohli začít, je třeba předem zaplatit vklad za testy. V případě, že nemůžete platit hned, je třeba, aby nás do hodiny zkontaktovala Vaše pojišťovna,
a zaslala garanci úhrady." Kurva, říkám si, brečím, kroutím se bolestma.
"How much is the upfront deposit?" ptám se.
"3, 187 American dollars, miss, but don't worry, your insurance company will pay you back!"
V tu chvíli jsem málem upadla do kómatu. 68,447.199 Korun českých.
"How much is the upfront deposit?" ptám se.
"3, 187 American dollars, miss, but don't worry, your insurance company will pay you back!"
V tu chvíli jsem málem upadla do kómatu. 68,447.199 Korun českých.
To pochopitelně u sebe jaksi nemám. A nikdy jsem neměla. Takže jí to sděluju, že to asi ne. Okamžitě jsem kontaktovala mamu, ta pojišťovnu, poslala jsem jim tam zprávu od těch doktorů. Paní recepční svolila, že teda počká na garanci od pojišťovny.
Mezitím slyším z chodby nějakou Američanku křičet na lékařku: "WHY ARE YOU NEGLECTING MY MOTHER? SHE'S BLEEDING! Tohle máte zavedené špatně, já jsem sestra, takže to vím!" Maminka stará paní na vozíku, doktorka se dívá na dceru znechuceně. "I WANT TO TAKE HER OUT OF HERE!"
Doktorka: "To nejde, ještě je v procesu léčby a nemáte dořešené platby za-" to jsem zalezla zpět, poměrně vystrašená. Jo a to je Riviera Maya jedna z těch lepších nemocnic.
Na pojišťovně nám řekli, že na tom pracují, když je to pohotovost. 20 minut, paní recepční přijde nervózní, že pořád nic. (Kurva vydrž, ty vole). 30 minut, to už byla nasraná. Za hodinu mě vyvedli z vyšetřovny zpět do čekárny. Že mi dají ještě 30 minut.
Otevřou se dveře do čekárny a na zemi sedí holka v mém věku, od krve, z USA. Křičí: "WHY IS NOBODY HELPING ME?! I AM OBVIOUSLY IN NEED OF MEDICAL HELP!"
Sekuriťák: "Laskavě se uklidněte, čekáme na email od Vaší pojišťovny." V tu chvíli to se mnou seklo.
Sekuriťák: "Laskavě se uklidněte, čekáme na email od Vaší pojišťovny." V tu chvíli to se mnou seklo.
Sesula jsem se v té nejhorší křeči na kolena vedle ní, oči jsem třeštila před sebe, doufala, že právě neumírám. V zorném poli mi prošla lékařka, která mě vyšetřovala, čistý nezájem - tahle nezaplatila. Když ta holka začala výt bolestí, projela mnou taková bolest, že mi došlo,
že mi ta cysta právě praskla. Pak se moje tělo pomalu uklidnilo, dočasně, a já začala šeptem uklidňovat tu holku, která omdlévala. Ozvala se mi notifikace, email od pojišťovny. Normálně jsem chtěla zpívat Hallelujah, ale pak jsem ho otevřela. Prosím:
Pokračování později.
Pokračování později.
Takže rozumím, že jsem v prdeli. Doma to máma ještě zkouší všemi různými způsoby. Nic. "Paní, musíte odejít." To zase paní recepční. A já nějak pochopila, že to bude lepší. Že už to prasklo a že všude bude lépe než tady. Tak jsem vyšla ven, 50 °C, hledám taxi.
Těsně před ním se složím. Taxikář vyleze, zvedá mě, ptá se, jak mi může pomoct. Já ze sebe soukám: "¿Acepta trajetas?" On že na to ať kašlu, že mě zaveze, kam potřebuju. Řekla jsem mu jméno hotelu a on se rozjel. Vyprávím mu, jak taxikář před tím říkal, že karty nebere.
Taxikář: "Volal vám ho doktor z hotelu, co?" Říkám, že ano. A dozvídám se, že jde o nějaký typ byznysu. Takže, pokud u sebe máte cash v USD, vezme si od vás odpovídající částku. Pokud jen v jiných, vezme si jen o kurva mnohem více. A pokud nic, předstírá, že jde za jiným taxíkem
půjčit si terminál, ale že to teda bude s velkou přirážkou. Většinou lidi nemají v dolarech u sebe dost. Doktor z toho pak má procenta. Chytré, že?
Tomuhle taxikáři jsem dala obrovské dýško s velkou radostí. Na hotelu jsem začala pátrat, co jsem to právě kurva zažila. No rozhodně nejsem první ani poslední. Tohle je tady totiž byznys.
Kdybych ty prachy měla, a v té nemocnici zůstala, dopadla bych ještě hůř. Tady přikládám článek, jak se z turistů stane místo pacienta rukojmí, přečtěte si to celé, obrázky jsou jenom začátek:
https://www.google.com/amp/s/www.spokesman.com/stories/2017/oct/27/spokane-woman-says-mexican-hospital-held-her-hosta/%3famp-content=amp?espv=1
https://www.google.com/amp/s/www.spokesman.com/stories/2017/oct/27/spokane-woman-says-mexican-hospital-held-her-hosta/%3famp-content=amp?espv=1
Ono to nikdy není jen jeden vklad za celou péči. Pak totiž najednou platíte desítky tisíc za postel, za jídlo, za každou injekci, až to najednou ani vaše pojištění nekryje. A tak začne vydírání tzv. "of emergency contacts". I já jsem uváděla, koho kontaktovat v případě,
že já nebudu moct. No a jakmile nemůžete už dále platit, jsou tihle lidé kontaktování s tím, že vás nemohou pustit z nemocnice, dokud nebude splacen dluh. Záměrně jste na pokoji bez přístupu k nabíječce, takže za chvíli ztrácíte vlastní kontakt s rodinou.
Veškerý kontakt zajišťuje nemocnice. Rodiny, které za svými blízkými do Mexika letěly, nebyly k danému člověku puštěni. Až po úhradě.
No, každopádně, jsem v bolestech v hotelu. Sehnala jsem si drahé léky, které by měly pomoct, naštěstí to ustává, protože cysta skutečně praskla, a teď už jde jen o recovery. Takže nejspíš budu v pořádku. Jak dopadlo to děvče v nemocnici, nevím, snad její pojišťovna není špína.
Tady přikládám email, slušný email, který jsem poslala pojišťovně, ve kterém jsem chtěla být hodně sprostá. Moje předchorobí je, že mám vaječníky. Moje chyba, omlouvám se.
Tady jsem šla ještě s těma cenama dolů, než jsem si přečetla ten papír z nemocnice a zjistila, že vlastně chtěli více, než jim píšu tady v emailu. Protože jsem nepřipočetla nějakou taxu k tomu, co mi řekla recepční, ta byla až na papíře.
